Zase jedno překvapení, jé
pro mě však nové není
že z obrazu mám v rukou rám
Dobře vím, že mé klení
na věci nic nezmění
tak s palcem v zubech přemítám
R: Né, že mě jak druhým není přáno
ne - ří - kám a jsem rád
né, že co já bral jsem a nyní je mi bráno
bůh ví kam jsem neměl snad
Pro jednu kopretinu pouhou, jé
držím v ruce motyku dlouhou
chtěl jsem okopat nevinnou
Na místě kde včera kvetla, jé
leží teď z chroští metla
v rozpacích stojím nad hlínou
R:
už málo času zbývá, jé
to se rychle stmívá
co dřív jsem napsal nejde číst
tak si dám ještě dvě deci , jé
a ve své kleci
zas začnu lítat jako píst