Přemýšlím, zdali srdce snad
dá se k náměstí přirovnat
svoje stopy nepochopím
i když lze v nich číst
tak procházím to náměstí
jež sevřené je do pěsti
a chtěl bych v tichu jít
však srdce musí bít
i do citlivých míst
Jen křídla meluzíny
nevrhají stíny
a průhledná jsou tak
že nespatří je zrak
však duše cítí tlak
a určitě je znát
že tenké chladné blány
jsou mlha, zima, vrány
a tichý v kamnech hlas
když naplní se čas
a lépe je jít spát
Tam do kavárny můžu jít
a něco jíst a něco pít
má-li cenu
hledat změnu
a cigarety dým
jen hlavně zůstat nad věcí
snad řízky, nejspíš telecí
a doušek vína
připomíná
co už dávno vím
Že křídla meluzíny
nevrhají stíny
a průhledná jsou tak
že nespatří je zrak
však duše cítí tlak
a určitě je znát
že tenké chladné blány
jsou mlha, zima, vrány
a tichý v kamnech hlas
když naplní se čas
a lépe je jít spát
Docela jsem už zapoměl
čím začal jsem,
čím skončit chtěl
ač volím slova stále nová
nejspíš zbytečně
setmělo už se docela
a sklo mě chladí do čela
a kolem víří
jako chmýří,
zkrátka výtečně
Křídla meluzíny
jež nevrhají stíny
a průhledná jsou tak
že nespatří je zrak
však duše cítí tlak
a určitě je znát
že tenké chladné blány
jsou mlha, zima, vrány
a tichý v kamnech hlas
když naplní se čas
a lépe je jít spát