Slyšet je za šera kde pramen vyvěrá
i když je pod travou skryt
chrobák i koloušek chodí sem pro doušek
když vládne večerní klid
Léto je překrásné s podzimem uhasne
a do kraje pronikne mráz
nikdy nezastaví potůček bublavý
ať už je vně nebo v nás
U toho pramene i srdce znavené
začne si zas něco přát
Kdo chce jej s chutí pít nesmí ho zakalit
nesmí jej do lahví brát
Jak studí na tvářích, jak jiskří na pažích
a nikde čas neztratí
jako lék schladí hněv, bystřeji pak proudí krev
když se k němu navrátíš.
Ten pramen, ten pramen, ten pramen když zmohutní
tajně z nás leckdo posmutní
že proud odnáší cit
Když pramen, když pramen se do šířky rozleje
a za čas k ústí dospějě
v paměti měl by mít, jak: