Ne, nemluv dál,
své řeklas chůzí,
tvé oči jsou výmluvné až až,
sám vyzkouším, k čemu ústa máš.
Jsou jak ten dort,
jsou mnohem sladší,
smích dělá z nich šťastný půlměsíc,
ne, neříkej ani slůvko víc.
Půvab mluví sám,
prostě půvab mluví sám,
vím, že půvab mluví sám,
jasně, půvab mluví sám.
Řeč je jen zvyk,
řeč není nutná,
sám povznesen nad ní zůstávám,
já k mlčení totiž důvod mám:
Půvab mluví sám,
prostě půvab mluví sám,
vím, že půvab mluví sám,
jasně, půvab mluví sám …