Jaromír Nohavica - Na zídce staré kašny

Na zídce staré kašny
sedě vedle tebe
vytáh jsem koláč z brašny
připadal si jako Mikuláš
andílci prostopášní
popadali z nebe
jaký jsem frajer strašný
a co na mně máš

Stříbrný pětihalíř
hozený do vody se utopil
zázraky se dály
neboť důvod i čas na to byl

Koláč jsme napůl snědli
zbytky dali rybám
noc byla černý rendlík
pihovatá po kometách
kočky na půdách předly
Jupiter se hýbal
a hvězdy bíle bledly
jak na počátku světa

Stříbrný pětihalíř ...

Barokní kameníky
dávno zmohlo spaní
odešli do putyky
na guláš a taky na pár piv
a pak za zvuků harmoniky
zpívali nám do svítání
o lásce za gotiky
a taky ještě dřív

Stříbrný pětihalíř ...

Slyšíš - to někdo zve nás
k cestám po planetách
Petr a Magdaléna
láska z roku sedmnáct set devadesát
nezměnila se scéna
na divadle světa
chyť se mě za ramena
půjdem lítat pod nebesa