Nechá tě vejít dál
když pozdě v noci zabloudíš
sladká chuť jejích úst
jedinou větu vyslovíš
svou cenu zaplatíš a pak
bude ti dokořán
až na tu tajnou růži co má
Na chvíli její vůz
řídíš jak šílený
tisíckrát přežiješ
čelní náraz do stěny
pak srdce na oltář
zlatými hřeby přibíjíš
ale tu tajnou růži nespatříš
a miliony hoří hvězd
až k závrati
něco se vrací každej den
něco se nevrátí
opouštíš její práh
a hvězdy hoří nad hlavou
pár kroků pak se ohlédneš
s myšlenkou prchavou
dál stojí ve dveřích
smutně se usmívá
ty pochopíš žes minul to
o čem se ti zdá
je to ta růže tajemná
a ta ti zůstává
jako ty hvězdy vzdálená