Koukat jen, kde co lítá,
zahleděn do nebe.
Postava smutná, zlitá,
když v srdci zazebe.
Koukat, jak voda teče,
zhlížet se v hladině
a cejtit, jak se vleče
hodina k hodině?
Kdo stejnou nohou vstoupí
do téže řeky zas
a na chvíli uloupí
ten uplynulej čas
vrátí, co nejde zpátky?
Ten vyhořelej knot?
Vstoupit zadními vrátky
za zrezavělej plot?
Nemoh‘ jsi – tak jsi vyběh‘,
všechno se ti motá.
Je to pravdivej příběh
všedního života.
Nemoh‘ jsem – tak jsem vyběh‘,
všechno se mi motá.
Je to pravdivej příběh
všedního života.
Někdy bych z toho zvracel
skrčenej u dveří-
průměrná situace
toho, kdo uvěří.