Honza Nedvěd - Pavlínka

Dlaní kroužíš blízko mojich úst,
tvé prsty voní lásko touhou našich chvil a tělem mým,
v rádiu nám brácha něco hrál,
kočovní herci jeli krajinou a za nimi šel nocí i můj stín

Na slámky tvých vlasů ruku dám,
a šeptat budu lásko jak mi hřeješ svět, jak si tě vážím,
a na ostrůvky něhu zase k vám
toulat se půjdu aby vracel si tě zpět, viď, že se snažím

Jak víla, jak barva lučních mlh,
je láska tvá pomněnko krásná,
já ti tu zpívám abys mě chtěla mít
až zítra vyjde ven tvá hvězda jasná

Ta chvíle kdy nám láska doznívá
je krásná právě tím jak spojili jsme svět,
milováním,
v nahém tichu v myšlenkách jen jsme
a chvíli krátíme si hlazením svých těl
a povídáním

Na kladenských haldách leží dým
měl jsem tam přátelé
a posledního z nich ještě i vídám,
měli krásná srdce skautských lilií
v klubovnách Indiány na zdech,
je mi tak smutno, tak ti lásko moje zpívám