On: Znáš ten den, kdy mží
a déšť ti zamkne průhled ke hvězdám.
Znáš ten den, den psí,
kdy náhle všechno prohrané se
Oba: Zdá
Ona: se zdá já vím,
však zlé dny vyprší jak tenkrát.
Oba: Zatímco déšť si v listí hrál,
zefýr už klenbou mračen táh.
Zezlát i bronz všech magistrál.
Rodil se úsvit v myšlenkách.
Zatímco déšť si v listí hrál,
s duhou zas úsměv roztává.
Vidím, že na rtech máš ho dál.
Vesmír je slunce ty a já.
Ona: Pár zlých slov, pár vět
a svět je jednou velkou marností.
On: Vrátit noc, vzít zpět
stín výčitek, už nelze tak co
Oba: S tím
Ona: jen on, jen čas
dnes ví si rady zas jak tenkrát.
Oba: Zatímco déšť si v listí hrál,
zefýr už klenbou mračen táh.
Zezlát i bronz všech magistrál.
Rodil se úsvit v myšlenkách.
Zatímco déšť si v listí hrál,
s duhou zas úsměv roztává.
Vidím, že na rtech máš ho dál.
Vesmír je slunce ty a já.
On: Víš, že každý z nás
má v sobě žár i mráz
své vlastní počasí.
Ona: A má být jaké?
Oba: Normální né psí.
Zatímco déšť si v listí hrál,
zefýr už klenbou mračen táh.
Zezlát i bronz všech magistrál.
Rodil se úsvit v myšlenkách.
Zatímco déšť si v listí hrál,
s duhou zas úsměv roztává.
Vidím, že na rtech máš ho dál.
Vesmír je slunce ty a já.
Zatímco déšť si v listí hrál,
zefýr už klenbou mračen táh.
Zezlát i bronz všech magistrál.
Rodil se úsvit v myšlenkách.
Zatímco déšť si v listí hrál,
s duhou zas úsměv roztává.
Vidím, že na rtech máš ho dál.
Vesmír je slunce ty a já.