My marnili den, jak to bývá,
bývá, bývá.
Jen jízda a hádky a bláto a kal.
A vztek, jenž tě hnal.
Proč neřekla jsem: Už se stmívá,
stmívá, šírá, stmívá.
Nejeď dál.
Stůj,
tady je motel Bílý důl.
Stůj,
tady nám prostřou pro dva stůl.
Pohleď déšť sílí,
pojď spát chvíli.
Tak stůj,
zde i noci prý jsou bílý.
Teď únavou mé oči slábnou,
slábnou, slábnou.
Zas jízda a sníh, věčné trampoty zim.
Nač trápit se s tím?
Chci probdít jak dřív tu noc vábnou,
dlouhou, krátkou, vábnou.
Ale s kým?
Stůj,
tady je motel Bílý důl.
Stůj,
tady nám prostřou pro dva stůl.
Světla v tmách mílý,
pojď spát chvíli.
Tak stůj,
zde i noci prý jsou bílý.
Jsou bílý.