Hana Zagorová - Ta pusa je tvá (Petr Rezek)

OBA: Ta pusa je má, ta pusa je tvá.
Nakonec proč se ptát, bude krásná a nekonečná.
Tu pusu mi dáš, tu pusu ti dám.
Nejhezčí, nejbáječnější jakou svět zná.

PR: Hm, teď měla bys říct: ach ne, tady ne.
Vždyť líbat v jízdní dráze zdá se nevhodné.

HZ: A ty by jsi měl, teď v rozpacích být
a zkoumat míru nevkusu, právě teď pusu chtít.

OBA: Však to, co je v nás nemůžem´ teď zpátky vzít.
Když pusa je má a je taky tvá,
zastaví čas i dech,
je v ní závrať nekonečná.
Ta pusa je víc než záblesk a šajn.
Ať si nám svět hříšky sčítá, nám je teď fajn.

PR: Žár i mráz, hm, proud střídavý.
HZ: A křídla, co s výškou závratnou slunce nám prý roztaví.
PR: Že málo tě znám...
HZ: Že přejde tě smích...
PR: Že lásky takto líbané záhy zavane sníh...

OBA: Co na tohle říct?
Přece nic a líbat víc.
Ta pusa je tvá, ta pusa je má.
Nakonec proč se přít, když je krásná a nekonečná.
Ta pusa je tvá, ta pusa je má.
Může ji dát jen ten, kdo se láskou nezadýchá.
Když pusa je tvá a je taky má,
zastaví čas i dech, je to krása neskutečná.

PR: My chceme už víc, hm, než návraty k snům.
OBA: Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům.
HZ: My chceme už víc!
PR: Hm, my chceme už víc.
HZ: Než návraty k snům.
PR: Než návraty k snům.
OBA: Ať to svět ví jak ti dávám pusu jak dům!
HZ: My chceme už víc!
PR: O, my chceme už víc.
HZ: Než návraty k snům.
PR: Než návraty k snům.
OBA: Ať to svět ví jak ti dávám pusu jak dům…