Dívka s černou flétnou
bloudí ulicí, tóny oknem vlétnou,
tóny tajemné, tóny hladící.
Já tu hudbu slýchám dříve než jdu spát,
sním a nepospíchám,
půlnoc bude bít, flétna bude hrát.
Proč dívka má mou tvář i chůzi váhavou,
proč kolem ní je zář, když přikrývám se tmou.
Jak portrét z výstavy tu dívku dávno znám,
dnes nemá šál a chybí rám.
Proč dívka má můj hlas, proč má můj smích i splín
a stejně štíhlý pas i účes, náruč, klín.
Snad tenhle příběh psal
sám Edgar Allan Poe.
A kdo jsem já?
A kdo jsem já z nás dvou.
Vídám v lesku louží páry milenců,
můra ve mně krouží,
půlnoc bude bít, půlnoc milenců.
Dívka s černou flétnou dál mě bude hrát,
tóny oknem vlétnou,
já se budu ptát, já se budu ptát.
Proč dívka má mou tvář i chůzi váhavou,
proč kolem ní je zář, když přikrývám se tmou.
Jak portrét z výstavy tu dívku dávno znám,
dnes nemá šál a chybí rám.
Proč dívka má můj hlas, proč má můj smích i splín
a stejně štíhlý pas i účes, náruč, klín.
Snad tenhle příběh psal sám Edgar Allan Poe.
A kdo jsem já?
A kdo jsem já z nás dvou.
Proč dívka má můj hlas, proč má můj smích i splín
a stejně štíhlý pas i účes, náruč, klín.
Snad tenhle příběh psal sám Edgar Allan Poe.
A kdo jsem já?
A kdo jsem já z nás dvou.