Hana Zagorová - Jsi mrtvá sezóna

Hodina noční,
hodina poznání,
kdy hvězdy
jako roje včel
se nebem rozlétnou
a oblohu
jak chladný neon rozetnou
ta slova hořící
i hojivá
jak pokání.
Jsi mrtvá sezóna,
mrtvá až k uzoufání.

Jsi mrtvá sezóna,
první a poslední,
jsi vítr na pláži
a já se vzdávám.
Kamínek pro štěstí,
fialky po dešti
zpátky ti navracím,
zpátky ti dávám.

Jsi mrtvá sezóna,
korouhev bez šiku,
už nejsi mých kroků
stráž, co mě brání.
Korálky holčičí,
vánoční jehličí
zpátky ti navracím
dech letních strání.

Jak tulák láska umírá
a hledá suchý kout,
když slzy nocí probdělých
se slijí v jeden proud.
V něm utápím se,
lásko má
a veslo neházíš.
Už znám tep čekání
než znovu udeří jara volání.

Jsi mrtvá sezóna,
první a poslední,
jsi vítr na pláži
a já se vzdávám.
Kamínek pro štěstí,
fialky po dešti
zpátky ti navracím,
zpátky ti dávám.

Jsi mrtvá sezóna,
korouhev bez šiku,
už nejsi mých kroků
stráž, co mě brání.
Korálky holčičí,
vánoční jehličí
zpátky ti navracím
dech letních strání.
Co je s láskou?
Kam se ztrácí?
Možná ptáci
ji k horám odnesou.....