Květiny spí ve vázách
a tiká plynoměr,
vyschlá vláha v oázách,
tohle vůbec není fér,
prach usedá na dárcích
a svíček mrtvý dech,
víno stárne v pohárcích,
zvuky kroků na schodech…
Padám, padám z té výšky,
padám z mých snů, když svítá.
Najednou si připadám
tak prázdná po ránu
jako dávná melodie
v prasklém piánu.
Jen květiny spí ve vázách
a já mám ranní splín.
Někde v koutě číhá strach,
když tě blízko nevidím.
Slunce hází prasátka
a posmívá se všem.
Místo lásky pozlátka
s vyplazeným jazykem.
Padám, padám z té výšky,
padám z mých snů, když svítá.
Najednou si připadám
tak prázdná po ránu
jako dávno melodie
v prasklém piánu.
Najednou si připadám
tak prázdná po ránu
jako dávno melodie
v prasklém piánu.