Král do boje táh,
do veliký dálky,
a s ním do tý války,
jel na mezku klaun.
Než hledí si stáh,
tak z výrazu tváře,
bys nepoznal lháře,
co zakrývá strach.
Když západ tak vzplál,
tok potoků temněl,
klaun tušení neměl,
jak zahynul král.
Klaun tiše se smál,
a zem žila dále,
a neměla krále,
klaun na loutnu hrál.
...a byl to vždycky správnej gauner...