častým hostem je zděšení
to co tvůj úsměv přináší
do tmy se náhle vytrácí
nepoznáš o čem smýšlejí
nepoznáš o čem smýšlejí
v očích je tma a černej splín
nemůžeš utéct stínům svým
a neslyšíš to volání
a nevidíš to bourání
dávaj ti jen rány
rány na potkání
jak snadno se mění žár
v teplej chlad a horkej mráz
jak snadno se rušej sliby
jak snadno se mění oheň
v teplej kouř a bílej prach
jak snadno se měněj konce
možná potřebuješ něco
aby ses mohla opřít
možná potřebuješ místo
kde se můžeš přidržet
možná potřebuješ místo
kde by ses mohla zašít
možná potřebuješ sílu
abys to mohla vydržet
kole jsou jen gumový
sloupy a padá sníh
no tak se koukni do svejch očí
no tak se dívej do těch světel
jen tam zima je tam prázdno
odkvétající květina
co někde končí i začíná
zbejvaj ti ústa k mlčení
a věci který nezměníš