doma ležím pěkně v klidu, něco bych si dal, o tom zrovna přemýšlím. někdo zvoní a v hlavě se honí, čert aby to vzal stejně váhám otevřít. tam dva typy s knížkou v ruce, na mě vyjedou, že do konce světa blízko je. melou pátý přes devátý nevím z toho nic svoje sítě spřádají. ať jdou, ať jdou rychle vypadnou a vemou sebou ty svý krámy. příště koukám přes kukátko, nepřekvapí mě, budou schody počítat. vzdušný víry se vším točí, pěkně svingujou, černý mraky roztrhnou.