Hej.
Beru do ruky mandolínu, beru do ruky Gvendolínu,
kterou tu brémští muzikanti zanechali stát.
Vidím to štěstí, vidím tu sílu, vidím ten oheň, vidím tu vílu
zkoušim se touhle divnou zářivostí prokopat, protože:
přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
Praha Běchovice.
Přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
Praha Běchovice.
Stožáry padaj na koleje, v modravém dýmu oráč seje
a cinkot lahví přehlušuje ticho v zátoce.
Gvendolína je unešena, třaslavou rukou uchvácena,
tiché kročeje šílencovy mlaskaj ve stoce.
Přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
Praha Běchovice.
Přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
Praha Běchovice.
Přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
Praha Běchovice.
Přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
Praha Běchovice.
Přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
Praha Běchovice.
Přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
přijeli jsme do stanice,
Praha Běchovice.
Úvaly.