Umění je panna, na kterou se musí něžně,
nemůžeš na ni skočit, a řádit jako běžně.
Ale plno je těch, kteří už ztratili svou čest,
a zlatou horečkou v umění nechali se svést.
Honbou za pokladem znásilňují tuhle krásu,
tím, že produkují sračky jako na běžícím pásu.
Zalívají uši hlasem vábným jako siréna,
ale na ty co je znají působí hůř než migréna.
Amorální čin vytvářet umění pro prachy,
Měnit styl podle kurzu a tím vyrýžovat hrachy.
Tak taky dělat se to dá,
a ždímat z blbých lidí všechno co to dá.
Jde to poznat koho žene v peněžence tlak,
a kdo to dělá z lásky - vidím to tak.
Vydělat si svým vlastním dílem,
by mělo být odměnou a ne vytyčeným cílem.
Nechápavě kroutím hlavou, když vidím co se děje,
kam tahle konzumní civilizace spěje.
Prdel - je jedno z nejpravděpodobnějších míst,
kam většina slepě kráčí, kam snaží se vlíst.
A já cítím se být jiný, jiný než jsou oni,
ti co mají k umění podobný vztah jako sloni.
Kdyby bylo muzeum umění uplynulých let,
patřil by tam stejně hip-hop jako Všesokolský slet.
Umění je proces zhmotňování stavu ducha,
ať už hudebně či graficky jak to dělal Alfons Mucha.
Způsobů je víc, jak své pocity zpracovat,
jak vyjádřit své emoce, a proti kýči bojovat.
Jak rozbíjet bariéry mysli,
a rozšiřovat okruh těch, kteří svojí hlavou myslí.
Nejít cestou, na kterou ukazují všechny ruce,
a poslouchat hlas vlastního srdce.
Není čeho se bát, nemáš pod kůží čárkový kód,
nikdo tě nezastaví sjet šedý betonový plot.
Tak to né tak to nebude jistě,
možná všude kolem jó, ale ne na tomhle místě.
Prostor pro kreativitu duše,
má každý z nás i neandrtálec z buše.
Oficiální umění, ale určuje dav,
kdyby dav to chtěl, tak králem zvířat bude páv.
Nic neuděláš s tím, pokud nebudeš chtít, po svém žít,
jestli nebudeš sílu mít, postavit se a po svých jít.
Sem tam někdo vystrčí z davu ruku ven,
protože jiný seš chce tě srazit na zem.
Tak odoláváme jejich tlaku,
my všichni co pomáháme potopenému vraku.
Dostat se zpátky na hladinu a nahnat zpátky do plachet vítr.
a je nám vážně jedno jak nás bere peoplemeter.