Sám zavřenej v hrobce svýho mozku,
andělům tečou slzy, mají barvu šedou.
Procitl jsi do sebe, když vidíš smutný tváře,
nemáš na nic jinýho, než trapně tady stát.
Od poznání k poznání, ale za tu cenu ?!
Hluší, slepí, bez citu, lidi nechtějí tě znát.
Ulicí jít ulicí a čekat jejich slzy,
Rimbaudův koráb na moři je tvář vrásčitá.
Alkohol !!!
Otrhaná bída v opilý přístavní šedi,
proti kráčí holka, je skoro stejně ztracená.
Jít a nechat zemřít tuhle mysl není hřích.
Tak chápete proč kurva nejde v tomhle žít !!?
Alkohol !!!