Daniel Landa - Nigredo

Vzduch je cítit mršinou,
když kráčím křivolakou pěšinou.
Za mnou čoudí spálenej most
a z houští zní, že nejsem zvanej host.

Runy svítí v bludným kameni,
možná je to znamení.
Cesta míří rovnou do křoví,
furt lepší než okovy.

Prodírám se roštím dál
a hledám grál jak nakázal mi král.
Havran se mi z větve smál,
že v hloubi skal tu marně hledám šal.

Jak už možná víš,
jdu objevit tu skrýš,
v níž nevěříš.

Nad mou hlavou stále pluje mrak,
kéž by to byl drak.


RE:
Najdu další zeď
a hned ji vyzkouším čelem.
To je odpověď
na to, jak nakládám s tělem
Na cestách k pokladům,
praskaj dobrodruhům kosti.

Neboj nedojdou mi šípy,
ty si trhám ze zad s pasem.
Jen se nadechnu a pak
to přebolí časem.
Co na tom sejde,
stejně jsme tu jenom
coby hosti.


Co že jsem to vlastně chtěl,
hergot že já vůl to zase zapomněl.
No jo ten grál,
tak ten bych fakt teda bral!

Prej tu někde měl bejt hrad,
tak snad ho ňákej darebák neukrad.
Že by mi král
jen tak o grálu lhal.

Z písku syčí jedovatej had,
běsy mají stále hlad.
Jen si chladnou hlavu zachovat,
ten hrad tu někde musí stát!

Z bílejch kostí podél drah
už nemám žádnej strach jsem sebevrah.
Prodal jsem zbraň
a za to se platí daň!

Havran na tý větvi se bál,
že lůno skal mi vydá vzácnej grál.
A teď je pryč a s ním je pryč i klíč.

Nesu dary od vlkodlaků,
náruč plnou bodláků.
Na hlavu se snáší prokleti
a drak neletí.


RE:
Najdu další zeď
a hned ji vyzkouším čelem.
To je odpověď
na to, jak nakládám s tělem
Na cestách k pokladům,
praskaj dobrodruhům kosti.

Neboj nedojdou mi šípy,
ty si trhám ze zad s pasem.
Jen se nadechnu a pak
to přebolí časem.
Co na tom sejde,
stejně jsme tu jenom
coby hosti.


V hlavě bzučí roje včel,
sakra co jsem chtěl,
jsem opět zapomněl.
To mám z těch ran!

Nemůžu si vybavit,
jak vyrazit, kam chtěl jsem vlastně jít?
Asi do všech stran?

Starý nápis doufám napoví,
jak nezabloudit ve křoví.
Možná že to zdárně dopadne
a možná ne...