JAKUB:
Á, starý kamarád, rybářů král.
ŠTĚPÁN:
Nemám teď náladu, abych se smál.
Mě podvedli zas a teď přišel čas,
abych si konečně postěžoval.
JAKUB:
Špatně je nahoře zaplakati.
Starosta nikdy sluchu nedá ti.
ŠTĚPÁN:
I on je z Ostrova!
JAKUB:
Doba je taková.
Musíš se s tím po svém srovnati.
Každej má místo svý na tý zemi.
I já jsem pošlapán, haněn všemi.
To osud zas dal někomu šach.
Na srdci jizvy a v kapse máš strach..
Život je kámoš a hajzl a šmejd,
tu slunce zasvítí tam začne lejt!
Děláš co umíš a stejné pak čumíš.
Tak zavři oči a nech to bejt!
Radost měj, že slunce zasvítilo.
Není tak zle, aby hůř nebylo.
Já, Jakub od brány do bitvy prohraný
vytáhnu zas i kdyby sněžilo.
OBA:
Život je kámoš a hajzl a šmejd,
tu slunce zasvítí tam začne lejt.
Děláš, co umíš a stejně pak čumíš.
Tak zavři voči nech to bejt.
ŠTĚPÁN:
Tak zavřu oči a nechám to bejt.
Zatím..