Ještě, když chodil do školy,
vždycky nejlíp z nás plnil úkoly
skvělý diktáty, dětský kravaty,
kluk jak andílek, trochu debílek.
Brejličky se mu mlžily,
zato jedničky se mu množily.
Dobře maloval, skvěle žaloval,
tenhle andílek, malej debílek.
Holky ho nikdy nechtěly,
asi proto, že byl příliš nesmělý,
tak je nesnášel, třídní donášel,
ten náš debílek, pardon andílek.
A tak životem šel tenhle tlustínek,
cestu mu vyšlapal jeho tatínek
na drahej fráček malej odznáček,
hajzlík od kosti co má rád
sladkosti.
Vlasy pomádou pomazaný
náš andílek má velký ambice
hlavně v politice a kritice.
Chlapeček co tone v mindráku,
sedí teď ve velkým baráku,
veliký fáro v hubě cigáro,
už ne andílek, teď je debílek.
Těžko se facce ubrání
a tak je chudinka strašně humánní
velmi morálně škodí po straně,
pomluva docela hodně udělá.
Vlasy pomádou pomazaný
náš andílek má velký ambice
hlavně v politice a kritice.
Znám jich víc těchhletěch hajzlíku,
dělaj politiku, píšou kritiku.
Oči jim zaplanou při útoku stranou,
ve škole andílci teďka debílci.