Ze všech těch dní ospalých Ze všech těch míst zbořených zdí Prašnou krajinou s mraky v očích Kolikrát šel jsi sám.
Máš v zádech tu zášť A z únavy plášť Ale víš že svoji touhu už neztratíš Ta může tě splést Chceš jednou z těch cest Přesto jít Dokud se v dálce nespojí. Jak noční pták poletíš Nad krajinou slunce je níž Celá staletí nás teď míjí Ty to víš.
Máš v zádech tu zášť...