Tatarských princezen tvář
starých soch svatozář,
kterou nosíš, krásná a nevědomá.
Minové pole a dým skrýváš pod tajemstvím
dávné cosi, já nevím co s tím.
Jsi krásně šílená
věčně z těla ti září červený svit
jsi šílená ty nevíš,
jak chtěl bych tě mít.
šílená, občas bosa mi utíkáš
po chodnících, jsi šíleCná
než slzíš, buď létavicí.
Záludnost malajských dýk loupež a taky dík
to v sobě skrýváš, já nevím co s tím.
Jsi krásně šílená věčně z těla ti září červený svit,
jsi šílená, ty nevíš, jak chtěl bych tě mít.
Šílená, občas bosa mi utíkáš po chodnících,
jsi šílená než slzíš, buď létavicí.
Jsi krásně šílená věčně z těla ti září červený svit,
jsi šílená, ty nevíš, jak chtěl bych tě mít.
Šílená, občas bosa mi utíkáš po chodnících, jsi šílená než slzíš, buď létavicí.