Cesty bez konce, co maj' svůj řád,
a kluky-blázny, co uměj' si hrát,
a holky copatý s řemínkem ve vlasech,
jak mám rád.
Jak je mně cizí protivnej svět
barevnejch světel a řev diskoték,
hučících ulic a špinavejch hospod,
kde člověk člověkem není snad.
Po lese vítr s kouřem vál, písničku smutnou ve skalách hrál
o touze přežít náš podivnej svět tak, jak by sis přál.
Řeky stočený okolo měst,
palce zalomený bez velkejch gest,
a ohně s hranicí větší než dům,
jak mám rád.
Cesty bez konce, co maj' svůj řád,
a kluky-blázny, co uměj' si hrát,
a holky copatý s řemínkem ve vlasech,
jak mám rád.
Po lese vítr s kouřem vál, písničku smutnou ve skalách hrál
o touze přežít náš podivnej svět tak, jak by sis přál.