Zapomeň, lásko, na to, že já
jsem jenom ješitnej chlap,
že věčnej strach, abys byla jen má
dělá ze mě horšího snad.
Jsi milá tak, že jako mrak jsou chvíle, kdy jsem sám,
kdy necítím tvůj dech na ústech svých,
jsi hezká tak, že jako mrak jsou tváře těch, co znám,
a pokřik vran je každej jinej smích.
Snad ďábel sám mi napovídal,
že pláčeš kvůli mně,
jsem trdlo, který zapomíná,
jak málo lidí jako ty je.
Jsi milá tak, že jako mrak jsou chvíle, kdy jsem sám,
kdy necítím tvůj dech na ústech svých,
jsi hezká tak, že jako mrak jsou tváře těch, co znám,
a pokřik vran je každej jinej smích.
Každý den, i když mračíš se snad,
provázíš můj každičkej krok,
v myšlenkách, slovech pořád jen dál
ozývá se: lásko, vždyť já jsem cvok.
Jsi milá tak, že jako mrak jsou chvíle, kdy jsem sám,
kdy necítím tvůj dech na ústech svých,
jsi hezká tak, že jako mrak jsou tváře těch, co znám,
a pokřik vran je každej jinej smích.