Ledy v ruce se mi lámou
úděl nestálý
Přece nestanu se dámou
když mě jednou popálí
Klopýtám přes tisícej práh
je snad někdo kdo mi uvěří
Nikdy nezlomí mě síla
černejch talárů
Nalejvám čistého vína
vždycky do všech pohárů
klopýtám přes tisícej práh
je snad někdo kdo mi uvěří
No tak vstaň, proč tu přede
mnou klečíš
a rozevíráš svoji dlaň
horkej vzduch zase
ve mně se stáčí
v duchu si říkám
tak se staň
Není dána ti síla
pootevírat bránu bran
Překročíš stín
zase polknoutnout splín
Za sebe vždycky zůstaneš sám
... no tak vstaň
... no tak vstávej
I když někdy se mi stýská
citů úvěr nečekám
S přáním vidět všechno
zblízka
Každou mlhu rozplétám
Jeden rok za světelnej práh
kolikrát ti ještě naletím ...
No tak vstaň ...