Argema - Černá růže

Já sáhnul až na dno, už tyhle stavy znám
a za každou chvilku zapomění všechno
co mi zbylo dám.
Proto saju a tančím, noční bary zavírám
že mi vlastně vůbec nychybíš
sám sobě nalhávám.

Pyšný a chladný možná byl jsem jako stín
jako černá růže v trní na tom zámku ospalým
v té košili jsi spávala a je tím posledním
co po tobě tu zbylo, co voní tělem tvým.

Žár cítíš, černá růže uvadá
na prach pýcha v rukou hoří, mezi prsty propadá.
Sám bloudíš nocí slzy ukrýváš
do košilky s její vůní hlavu k spánku ukládáš.

Viděl jsem světlo na konci tunelu
já cítil teplo po letech mrazu
snad byl to sen, jak nerad procitám
do hříchu bez lásky kruté být probuzen.