Ta dívka u oltáře
co pohled tvůj teď váže
skrýt závist zkouší
za vlastním bohatstvím
Má krásu moc i slávu
přesto vidíš že se trápí
když tvář zakrývá ti závoj
tkanej z černejch pavučin
Proč přišla tahle zrána
a co si žádá u pána
že svíčku drží v dlaních
tiše obchod nabízí
Bože vyslyš moje přání
jak neřekneš svý ANO mi
tak ďáblu ruku podám
když mi pomoc přislíbí
No jen řekni dám ti to co chceš
já věřím ty to dokážeš
slib krví potvrdím
jen dej ať nikdo nemá víc
Mě pálí když je kdokoliv
s víc štěstím se vším cokoliv
co zrovna nemám já
radši ať sama nemám nic
Teď otáčí se s nevolí
jak ďáblu podpis zabolí
už do rysů jí kreslí
vrásky z duše šedivý
Pak konečně k nám promluví
skřek havraní tu zakrouží
a mezi námi hledá
svoji oběť vybírá
Když ne mě radši nikomu
a slova nejsou k ničemu
to slečna Závist vstoupila
zas do někoho z nás