někdy probouzím se v tmách
za tónů známé melodie
srdce buší na poplach
rozhlížím se ale není vidět
rychlostí světla se blíží
vzduchem roznášené
pampelišek chmýří
z mého snu
po loukách vítr srdce mé
chmýří roznáší
když fouká ze severních stran
duše má vzhůru letí
slunci blíž aspoň na malou chvíli
podzimem ztrácím sebe
tak kousek tebe
si na chvíli vzít
snadno se dolů klesá
v hlubinách černého lesa
chycená do pavučin
do pavučin
už týden pod peřinou
dýchám vzduch co v dlaních skrývám
hlídám poslední kout
co z tajných míst
mi ještě zbývá