Před léty s úsměvem
bloudíval Žižkovem
už starší pán,
andílci říkal dětem
Kabát až na paty
vzpomínky odvátý
a jak byl sám
dárky chtěl dávat lidem
Patřil k těm beze jmen
co potkáš za rohem
a každej věděl hned
kdo je to andílek
Vlající dlouhý bílý vlasy
a srdce dokořán
hádej čeho se dočkal asi
ten starej pán