Slova jdou pozpátku když skládáš je na řádku
na šňůře z korálků jak rak táhneš pohádku
já ti nerozumím
jako dobře promazanej revolver
střílíš argumenty rozdáváš navštívenky
už ti neuvěřím
do velký postele jak báby v kostele
naskládáš amanty hraješ si na fanty
už se nečervenáš
dáváš si do těla dáváš mi do těla
tak jsem to nechtěla prej tak jsem to nechtěla
slyšel jsem tisíckrát
v očích se ti čerti žení
jeden kotoul vpřed a druhej vzad
nic zlýho ani dobrýho v tom není
prostě se žení prostě se žení
na začátku bylo jenom slovo
co převrátí se obrátí jen tak
nevyšlo to čau díky co z toho
a tak to zkoušíš tak to zkoušíš
kdo s koho....
kolik nám ještě zbývá rán a snídaní
čí je hloupější víra kdo co skrývá
křičíme ze spaní
každej z nás ví a přitom neví
že něco je a možná není
mezi mnou tebou nebem a zemí