Zaváta časem, odpočívají na samém dně Věků,
však nejsou zapomenuta, jak by se zdálo.
V hlubokých očích přeslavných Mágů,
jiskří ta Slova - ta Slova Moudrých.
Ve spánku přilétnou jak Černí Motýli,
tajemství dávná šeptají nám.
Ta Slova Kouzelná z Vesmíru prýštící,
zářivá mlha - Stříbrný Chrám.
Pod prachem kosti, těch starých Mudrců,
zpívají píseň svých dávných předků.
Mágové rozumí těm Slovům tajemným,
malují Znaky - pergamen žloutne.
Ještě však spíme hlubokým spánkem,
neznáme Slova k probuzení.
Paprsek Věčnosti uspává nás, (proč?)
mysl je mrtvá, studený mráz.
Však jednou ožijí ta Slova Mystická,
probudí Démony, naruší klid.
Motýli odlétnou, zůstane Poznání,
monolit Moudrosti zazáří nocí.