Leden, je leden a vítr střechy holí,
cizí stopy ve sněhu na terase,
ještě jeden rum do koly hodím,
nevolej, nechoď, nepiš už je to pasé.
A tak stojím na konečný, tramvaj číslo pět,
na ty tvoje řeči věčný radši nemyslet.
Taková jsem byla hezká, co jsi z toho měl,
když na to tak myslím dneska, ani nevím, proč jsi mě tak chtěl.
Večer, je večer a sníh mi za krk padá.
Ještě čekám, ještě lístek hledám.
Večer, je večer a sníh mi za krk padá.
Ještě čekám, ještě límec zvedám.
Leden, je leden a chodníky jsou bílý,
tak se flákám městem sem a tam.
Ještě jeden citrón hoď si do tequilly,
před výkladní skříní zase sám.