Nukleární vokurky - Brouk

Rovná a dlouhá a hladká jak ze skla a jako železo je kolej lesklá, tam se vydáváš,
máš strach a ptáš se sám sebe, studené železo do nohou zebe, jdeš sám, tak se ptám.
Jestli je všechno tak jak má být, jestli ti nezbývá než odejít tou kolejí,
Přece si nemyslíš, že je to dobou, že je to tvá vina, nebo nás obou, jdeš dál, tak se ptám.

Ref:. Proč bojíš se jednou přijde čas kdy zapomene každý z nás kam kráčí,
jak malej brouk co kouká do oblak a smrti vlak se k němu tiše blíží...

Jdeš si svou kolejí a nasloucháš tichu, nevnímáš okolí, bojíš se křiku, co znamená,
že už ti nezbývá až tak moc času, že už ti zaschlo tvý razítko v pasu, jdeš dál, vždyť to znám

Ref.

no tak se do toho teda vopři vole... Jééééééééééééé

Ej nothing but I feel, ej nothing I have been do you feel you will do you feel you´ve missed
Pomalu zvedá se krovka ze žesti, jsi jeden z mála, jó ty máš štěstí, odlétáš,
a já se usměju, pohledem uhnu, nandám si klobouk vždyť zimou už rudnu, jdu dál
domůůů...