Ty stojíš v mrazivé prázdnotě
a nasloucháš hlasu zimy.
Jsi opilý ledovým vzduchem,
smutně hledíš do prázdna.
Vnímáš záchvěvy umírajícího slunce.
Ty stojíš a nasloucháš zpěvu vran.
Ten zpěv jako by byl i tvým,
tápeš v paměti a vzpomínáš.
V kapkách slz nacházíš pochopení.
Ty stojíš a nasloucháš zpěvu vran.
Ta melodie jako by byla i tvou
necháváš se unášet tajemnou písní.
Chlad prostupuje prázdnotou,
ty stojíš a nasloucháš zpěvu vran.
Ta černá barva jako by byla i tvou,
v tlukotu křídel slyšíš bít zvon.
Polykáš slané slzy,
jsi slabý a tak sám.
Opojen písní klesáš
a z dálky doléhá zpěv vran.