Marek Ztracený - Nestačíš mi
V pokoji hoří jen svíčka,
zdají se ti sny, cukaj ti víčka.
Máš pocit skvělej, já však pocit viny,
už nestačíš mi, ani z poloviny.
Něco o zvyku a železná košile,
říkám ti věci, co znějí mile.
A v mojí hlavě nezvaní hosti,
bojím se rána a děsím se budoucnosti.
Žijem jen minulostí,
co vyprchává...
Dál si myslíš, že jsem tě plnej,
znám svý práva.
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Mám pocit, že vím čí to je vina
a tvoje víc jak polovina.
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Vzpomeň si prosím, když ráno vstáváš,
jak málo mi dáváš... Jééé
V pokoji, co maj vysoký stropy,
pomalu tuším, že spolu nezestárnem.
Jistý je, že na mě zanecháš svý stopy,
možný je, že zapomenu hned zrána.
Něco o zvyku a železná košile,
říkám ti věci, co znějí mile.
A v mojí hlavě, nezvaní hosti,
bojím se rána, děsím se budoucnosti.
Žijem jen minulostí,
co vyprchává...
A dál si myslíš, že jsem tě plnej,
znám svý práva.
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Mám pocit, že vím čí to je vina
a tvoje víc jak polovina.
Už dávno pro mě ty jsi jediná,
pomalu otevírám oči.
Vzpomeň si prosím, když ráno vstáváš,
jak málo mi dáváš... Jééé
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Mám pocit, že vím čí to je vina
a moje víc jak polovina.
Už dávno pro mě ty jsi jediná,
pomalu otevírám oči.
Vzpomeň si prosím, když ráno vstáváš,
jak málo mi dáváš... Jééé
Jak málo mi dáváš...