Sáhl jsem na kominíka, prej to nosí štěstí,
ale onen kominík mi vrazil jednu pěstí,
složil jsem se na chodníku, bolestí jsem zavyl,
ale on se jenom otočil a pak mi smutně pravil:
"Každej si na mě šahá, každej se na mě kření
a vodnese si štěstí na prstech po troškách,
já přijdu dom, a moje drahá věčně doma není,
a když je, tak pod pelestí leží chlap jen v ponožkách."
A tak kvůli tomu kominíku, kvůli jeho ženě
plivám teď do kapesníku zbytky zubní dřeně,
a na závěr poučení pro vás, milé děti:
jeden blbne, druhej pění, a vodnese to třetí