Podzimní obloha dala se do gala,
večerní vánek se do vlasů vplétá,
a po tý obloze na křídle rogala
s tím vánkem ve vlasech Markéta létá.
Nebe je modrý jako mý džíny,
tak jsme si zpívali s klukama zamlada,
zmizely smutky a podzimní splíny,
prostě to všechno, co Markéta nerada.
Vysoko na nebe, hluboko do polí
Markéta létá a přitom si zpívá,
co oči nevidí, to srdce nebolí,
je totiž podzim a brzo se stmívá.
Zmizely splíny a přívaly pláče
a s nima ty protivný přízraky z minula,
připravte obvazy, dlahy a fáče,
kdyby se náhodou se zemí minula.