Jak ptáci zimomřiví v tom teskném příběhu,
ti, které neuživí třpyt hvězdic na sněhu,
my sešli jsme se snící nad lžičkou olova,
též by nám mohlo říci náš osud doslova.
Když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj,
svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomalej,
ať zvučí trouby hlásné i zpěvy andělů
dřív, než přijde smrt a zhasne náš dech ve svém pocelu.
A těm u sukní matek dej úsměv do oček,
klín plný cukrlátek a hodně vánoček,
když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj,
svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomalej.