Honza Nedvěd - Panáček

Zapiju vrásky z nahých mých těl, odevzdám lístky náhlem čas,
budu si zpívat jak sem se včera, včera měl s tebou a budu mít zas.
Láska je pěkná tak že až to bolí, jesličky,duše když napadl sníh,
křičíte večer a křičíteEráno a pak vám to všechno osolí smích,
křičíte večer a křičíte ráno a pak vám to všechno osolí smích.

R:
Ještě tě cítím, slyším jak běžíš po chodbě nahá a hledáš múj prst,
zrcadlo mlčí aby neviděl nikdo, já v dlani chomáček něžný jak srst.
Ještě mně tichá říkáš že miluješ a přitom hladíš naruby snad,
je mně tak krásně že nevím co říkám, já tě mám holka má opravdu rád,
je mně tak krásně že nevím co říkám, já tě mám opravdu holka rád

Skleničku vína a na zdraví ťuk a už ztrácím rozum, kam já to jen šel,
do něžných travin v údolí citu, machových dolin a dotekú včel.
Každý den,lásko,od dnešní noci budem se těšit na to co dál,
panenky byly a najednou nejsou u vrátek panáček noční stál,
panenky byly a najednou nejsou, u vrátek noční panáček stál.

R: