Honza Nedvěd - Kandík

Když se nad mou hlavou skláníš a něžně hldíš mojí noc

Tichá ustýskaná svádíš v dlaních čáry na pomoc

Když nám přejí šťastné chvíle, to pak přijdem k sobě blíž

aby nahá tvoje kůže řekla, co ty nevidíš


Že je láska jako léto, jako třešní plný strom

jako květy bíle u zahrad, jako vody plný lom

Jako slunce, co se s vodou plaví u nás Medníkem

Když se večer stráně zbarví a kraj zazní slavíkem


Cesty, po kterých se chodí ty jsou jiné, než bys chtěl
často rokle plné smutku, ty bys na kraj světa šel
Zavřeš oči, cítíš ruku a kolem vůni z medu včel
to tě milá právě našla, chata zmlkne v tichu těl