Honza Nedvěd - Brána

Když máš jak víla z šatů jen stín
když svítá, a ty pomalu už vstáváš,
jsi v ránu tak krásná, jak vím,
tvůj hřeben a pusa, co mi sbohem dá, ještě mi zůstaň,lásko
moje nádherná, ještě mi zůstaň,
ještě si pojď na lásku a štěstí hrát,
ještě si jednou budem nahotu a dlaně hřát,
ještě mi zůstaň.

Tvůj klín je můj půlnoční slib, můj,
a krátká oddechnutí tvojich úst jsou přání,
když šeptáš mi stůj,
co zbývá, na lásku se snad jen ptát,
co bude zítra co se všechno může stát, ještě tu zůstaň,
jak vítr do podzimních těžkých rán,
tvé ahoj zní tu pokojem, jak kruhy bran, ještě mi zůstaň