Má první noc kdy v náhodách sám
Se smutkum svým na útesy dám,
Pár vecí ztratil jsem a nevedel s kým bych do času sel,
Tu k Bohu obrátil mne nevinný svet,
Já jsem se bránit chtěl a k čistotě spět,
A nejak zapomnel jsem, že bez viny není nikdo,
Tak ani já
Vždyt i mé narození je jen krásný dar,
A pravdy uplakané tancí se lží v pár,
A lidé neverili a neuverí nikdy jen by hrozne chteli,
A k Bohu obbrací je nevinný svet,
Po stovkách smutku chtejí k čistote spět,
A vždycky zapomenou, že bez viny není nikdo
Tak ani oni
A jak jsme malí na kríž zvedneme cit,
Asi to bolí hledat jak nejlépe být,
Je to tak težké vedet, že myslíme ano a ríkáme ne
A k Bohu obrací nás nevinný svet,
To samým smutkem chceme k čistotě spět,
A jako první vždycky zapomenem, že jsme vinní,
A kdo není z nás