Honza Nedvěd - Krajina

Na prstech tvých doteky malované slibují že mám tě rád
do panenek do tvých očí řeknou že ne
že neopustí natisíckrát

To jen listy ladí po větru až do obzorů a hynou kdesi nad samotou
s tebou dny se krátí stále nezbývá čas
když u lehaní zpěcháme s tmou

Než ohladíme z čela vrásky a dolu dál do tajemných vzácných chvil
nalezená objetí až trochu mám strach
že z krajiny tvé něco sem smyl

Nelekla se láska jenom udivená co si do duše si napsala snad
až zítra svoje šaty bude ukládat k nim
naučená bude se bát

Než ohladíme z čela vrásky a dolu dál do tajemných vzácných chvil
nalezená objetí až trochu mám strach
že z krajiny tvé něco sem smyl

Na prstech tvých doteky malované slibují že mám tě rád
do panenek do tvých očí řeknou že ne
že neopustí natisíckrát