Honza Nedvěd - Hanka naposled

Slyším déšť paprsky sluneční slýchavám u nás pod horou

trávu růst a listy vyprávět z komínů kouř jsem slyšel plout
s tebou stát můžu tak blízko že že až se skoro dotýkám
a stějně neslyším i když už křičíš snad bude to tím že nemám rád

Vyprávíš že jak by vítr šel jenom to hučí do uší
o sobě o sobě o nikom a nikdo neví netuší
za čím jdeš a co si chtěla tím vším a vlastně komu co a o čem říct
a ja jen poslouchám a marně přemýšlim a smutně slyším že zas nic

Ref.:Necestou cestou a přes kopce k nám

neláska přišla tiše zlomila rám
na starých barvách něžně malovaných nitky nadělala

tam v rohu obrazu je jedna z těch chat

vzpomínaš petrolejka svíčky a hlad
E A
a deky na zemi a(?????????)né nevzpomínáš

Ze stébel odléta babíle to listy hnědnou co jsem psal
smíření odpustky za léto čas silných slov nám lásku vzal
a tak tu ze dvou rtů tolikrát zlíbaných nezbydú stíny nic než strach
kdo komu ublížil a jestli přejde to jak staré míry ručních vah

Ref.:
Ref.: