Helena Vondráčková - Zas přijde červen

Dívej, krátí se den,
prší déšť, snad on ví, kde tě mám?
Zbývá jen pár jmen,
povzdech můj, tvé dlouhé budu sám.
Leč já teď lítostem se bráním
a běžím létu vstříc a známým stráním.

Zas přijde červen a půjdem trávou
po stopách z loňska křížem kráž
a štěstí, o něž mne dnešek krátí, se vrátí,
zítřek je jen jeden a to ten náš.
Zas přijde červen a půjdem trávou,
klid, mír i neklid noc nám dá,
té noci vesmír se zatmí zprávou,
tou zprávou, že můj jsi navždy a já jen tvá,
já jen tvá.

Snívej, jak já teď sním,
o tom všem, co nesmí čas nám vzít.
Smích můj, usměj se s ním,
měls jej rád, jak dar, jenž z nebe slít.
Tak miluj dál ten smích, co září,
vždyť mi ho zítra snad už slíbáš z tváří.

Zas přijde červen a půjdem trávou
po stopách z loňska křížem kráž
a štěstí, o něž mne dnešek krátí, se vrátí,
zítřek je jen jeden a to ten náš.
Zas přijde červen a půjdem trávou,
klid, mír i neklid noc nám dá,
té noci vesmír se zatmí zprávou,
tou zprávou, že můj jsi navždy a já jen tvá,
já jen tvá.