Hana Zagorová - Setkání

(s Drupim)

HZ: Zrádná je noc, když se rozhoří
a měsíc táboří na špicích střech,
když tma noci slouží
mne myšlenka souží - vyběhnout na balkon
a křiknout ke hvězdám.

Ty, kdo máš trápení či k zbláznění se cítíš sám.
Ty láskou opilý a šťastný, já tě znám.
Mé dveře jsou ti dokořán.
No, tak zastav svůj běh na chvíli.
Ty, kdo mě uslyšíš, jsi ke mě zván.
Ty, kdo mě uslyšíš, buď vítán k nám.

Chvátej, než obzor zrůžoví
a než mi odpoví ozvěnou den.
Už podkovy zvoní tvých splašených koní.
Čas kočár zapřahá, tak jeď, ať nezmeškáš.

DR: Lo ti aspettavo con tanta eternita.
Adesso sembra un minutofa.
Gridono gia gli occhi, sei bella e non lo sai.
Sono contento, dai dir lo anche tu.
Che bel in controé dir lo anchetu.

HZ: Ty, kdo máš trápení až k zbláznění se cítíš sám.

DR: Va mi quarda re un poe dimmi come stai.

HZ: Mé dveře jsou ti dokořán.
No, tak zastav svůj běh na chvíli.

DR: Sembri noc tanta e lo sei, da vvero.
HZ: Ty, kdo mě uslyšíš, buď vítán k nám.
Ty, kdo mě uslyšíš, buď vítán k nám.