Kámen zlej tvou dlaní žhavej, kámen zlej,
kámen zlej mi do zátiší vlít.
Dál se směj a jiný mávej, dál se směj,
však proč kámen tvůj, mám kámen tvůj já mít?
Zátiší se tříští, kámen zbejvá,
mám z toho oči svý dírkatý.
Voda, co z nich prýští, něco smejvá, smejvá,
co, to jen kámen ví, já a ty.
Kámen zlej, tvou dlaní vlahej, kámen zlej,
kámen zlej mi do zátiší vlít.
Dál se směj, buď jiný, drahej, dál se směj,
však proč kámen tvůj, mám kámen tvůj já mít?